Haydnova hlava

V roce 1820 dává hrabě Esterházy exhumovat tělesné ostatky slavného hudebního skladatele Josepha Haydna – pohřbeného na vídeňském hřbitově roku 1809 –, aby je mohl pietně uložit do krypty na svém zámku v Eisenstadtu. Po otevření rakve přítomní s hrůzou zjistí, že z kostry byla brutálně odseknuta a ukradena lebka. Vyšetřováním zločinu je pověřen řadový policista Anton Gindely, který v malebně líčené valčíkové Vídni postupně odhaluje – pod přísným dohledem aristokratického hraběte Esterházyho – dalekosáhlý komplot vyznavačů „vyšší rasy“... Usvědčí je, je po zásluze povýšen, ale zločin je na pokyn císařského dvora prohlášen za promlčený. V závěru románu nechává autor zaznít Haydnovu hudbu na slavnostním koncertu jako vítězství ducha nad zvrácenými teoriemi. Vše se odehrává ve Vídni r. 1820 s příslušným koloritem, výbornými charakteristikami a patřičnou gradací.